zelená veterina hořovice
Loužičky a hromádky patří ven.

Vysvětlit to štěněti jde relativně snadno, když si uvědomíme, co vyvolává nutkání k vyměšování. Je to naplnění břicha ať už jídlem nebo pitím, pohyb a probuzení ze spánku. Nejdůležitější je naučit štěně, kde je vhodné místo k vyvenčení a tam je musíme vždycky doprovodit. Za chvíli to místo štěně pozná a specifický odér z předchozích návštěv mu připomene, co tam má udělat. Pochvala po dobře odvedené práci ve formě pamlsku, pobídnutí ke hře nebo jen vřelým slovem štěně utvrdí, že tato akce přichází v úvahu jen tady venku. Na počátku tréninku musíme vzít štěně ven každou hodinu až dvě. Jak bude stárnout a pochopí, co po něm chceme, můžeme intervaly prodlužovat. Tím, že malé štěně krmíme zpočátku 5x denně, máme pod kontrolou i dobu, kdy se mu bude chtít na záchod. Jídlo mu dáme k dispozici na maximálně 30 minut a většinou do hodiny po jídle se nutkání dostaví. Brzy to na něm i poznáme. Pokud má potřebu se vyvenčit i v noci, dáme mu najíst naposled tři až pět hodin před spaním.

Samozřejmě, že zejména z počátku to vždycky nevyjde. V žádném případě se nesmí štěně po nehodě trestat nebo mu v loužičce nebo hromádce „máchat hubu“. Málokdy pochopí, proč jej trestáme. Někdy můžeme vyvolat i strach z vyměšování před námi i venku a tím narušíme celý náš vztah. Jediné co má smysl, je přerušení akce ať již tlesknutím, dupnutím, zatáhnutím za vodítko, zavoláním a okamžitým vynesením ven, kde jej za dokončení akce příslušně pochválíme. Když se mu to přeci jen někde doma povede, musíme místo činu pořádně uklidit, aby tam nezbyl žádný odér lákající k opakování. Štěňata nevyměšují na místech, kde jí nebo spí, takže lze na to místo dát misku s jídlem, vodou nebo pelíšek. Dětská ohrádka nebo zavřené dveře také leckdy pomohou.

Sami sebe můžeme za zvládnutý úkol pochválit, pokud se štěně doma nevyčůrá po dobu alespoň jednoho měsíce. Do té doby jej musí pořád někdo mít na dosah, aby mohl včas zakročit. Pokud to z jakéhokoli důvodu nejde - jdeme pryč, potřebujeme se vyspat a podobně, musíme štěně zvyknout v nějakém bezpečném, omezeném prostoru (ohrádce, kleci, přepravce), kam mu dáváme jídlo, hážeme hračky při hře, schováváme pamlsky. Mělo by to být místo, kam chodí rádo a ne pouze vězení za trest. Nesmíme jej tam zavírat na delší dobu než je schopné udržet své potřeby. Určitě by tam nemělo být déle, jak po 4 hodiny za den. Pokud jej nemůže někdo vyvenčit, určeme mu větší prostor - místnost, kde si může hrát i spát a v případě nouze i noviny nebo savou nepropustnou plenou v místě, kde se vyprazdňuje. Některá štěňata si učůrnou při vítání, je to vyvoláno nervozitou a vzrušením. V žádném případě nemá smysl štěně kárat, to může ještě přitížit. Pokud problém přetrvává, přestaňte se se štěnětem bouřlivě vítat nebo jej nechte sednout a pak mu dejte pamlsek. Důslednost a trpělivost přinese růže v podobě vychovaného štěněte i do vaší domácnosti.

Přeji vám pevné nervy a radost z úspěchů.

 

NOVINKA

PSÍ ŠKOLIČKA

facebook1

Ošetřující lékař
MVDr. Miloš URBAN

 


pohotovost

mobil: 602 336 846


NABÍZÍME
KVALITNÍ KRMENÍ:

proplan-logo

proplan_pupp