Lynette K. Cole, DVM, MS, DACVD

Zánětem vnějšího zvukovodu bývají častěji postižena plemena s poloklopenýma nebo klopenýma ušima.

a) Příčiny

Na vzniku se podílí mnoho faktorů. Sklon k onemocnění mohou mít psi se zúženým vnějším zvukovodem, který podporuje vznik druhotné bakteriální infekce.

Dále to mohou být:

• Svěšené uši
• Malý nebo úzký zvukovod
• Velký počet žláz ve zvukovodu, které se podílí na nadprodukci ušního mazu
• Velké množství chlupů ve zvukovodu
• Časté plavání (ucho plavců)
• Mechanické trauma způsobené čištěním vatovým tamponem

Primární příčiny jsou:

• Parazité (roztoči nebo klíšťata)
• Rostlinný materiál (travní osina)
• Alergická onemocnění kůže (atopická dermatitida nebo potravní alergie)
• Autoimunitní onemocnění kůže, kde imunitní onemocnění napadá součásti kůže
• Poruchy rohovatění kůže, např. seborrhoea z neznámých příčin, kde výsledkem je nadprodukce mazu
• Hormonální poruchy (snížená funkce štítné žlázy)
• Masa ve zvukovodu (nezhoubný zánětlivý polyp nebo nádory)
• Cizí tělesa

Přitěžující faktory podporující zánět vnějšího zvukovodu jsou:

• Bakteriální nebo kvasinkové infekce
• Zánět středního ucha (otitis media)
• Rozsáhlé nebo trvalé změny ve zvukovodu (nádor, zjizvení, zvápenatění)

b)  Klinické příznaky

Zánět zevního zvukovodu se vyskytuje mnohem častěji u psů než u koček. Nezáleží na věku ani na pohlaví zvířete. Nejčastěji postiženi bývají kokršpaněl, zlatý retrívr, Labradorský retrívr a trpasličí pudl. Nicméně zánět vnějšího zvukovodu může postihnout kteréhokoli psa. Nejčastějšími příznaky jsou výtok a zápach z ucha, zarudlá kůže a otok ucha, odírání nebo škrábání se v uchu, třepání hlavou a zhoršení sluchu.

c)  Vyšetřovací metody

Ke zjištění predispozičních faktorů a primárních příčin se provádí celkové a kožní vyšetření.  Otoskopem zjišťujeme množství buněčné drtě, stav zvukovodu a detritu. Ke zjištění bakterií, kvasinek a ušních roztočů se provádí stěr ze zvukovodu, který se pak pozoruje pod mikroskopem. V některý případech (chronické záněty) může být výtěr ze zvukovodu použit pro bakteriologickou kultivaci. Zjištění základního onemocnění často vyžaduje další vyšetření (laboratorní a endokrinologické vyšetření, alergické testy, kožní seškraby a biopsie).

Ošetření a další péče o pacienta

a) Způsoby ošetření

Cílem ošetření zánětu zevního zvukovodu je odstranění buněčné drtě z uší, zmírnění zánětu, vyléčení infekce, kontrola predispozičních faktorů a léčba prvotních příčin onemocnění. Léčba spočívá ve vyčištění, vysušení zvukovodu a aplikaci antibiotik, antimykotik a steroidů do ucha. Steroidy se používají ke snížení svědění a otoku. V těžkých případech se používá i celková léčba. Pokud je zjištěna základní příčina onemocnění, může být zahájena specifická léčba. Protože ušní roztoči se mohou přenést na jiná zvířata, je potřeba ošetřit všechna zvířata v domácnosti. V některých případech, při změnách ve zvukovodu je nutný chirurgický zákrok. Nejčastěji se provádí odstranění/otevření zvukovodu a vytětí bully (osteotomie). Zákrok snižuje bolest, pomáhá vyřešit infekci a může být použit k odstranění masy v zevním nebo středním uchu.

b)  Další péče

Při léčbě zánětu vnějšího zvukovodu jsou důležité následné kontroly. Je důležité dodržovat všechnu předepsanou léčbu do kontrolního vyšetření, i když klinické příznaky mohou po zahájení léčby brzo ustoupit, infekce může nadále přetrvávat. Jestliže se příznaky opakují nebo vracejí, kontaktujte vašeho veterinárního lékaře.

c)  Prognóza

Některé případy zánětů vnějšího zvukovodu jsou snadno léčitelné, např. ušní roztoči. Jiné případy nejsou snadno léčitelné a mohou být udržovány pouze pod kontrolou. Prognóza je dobrá, jestliže je zahájena včasná léčba a je odstraněno vyvolávající onemocnění a predispoziční faktory. Chronický, vracející se zánět vnějšího zvukovodu, komplikující se případy, těžké bakteriální infekce bývají obtížně řešitelné  a mohou vyžadovat chirurgický zákrok.